Vítejte na stránkách Japonských šachů Shogi

Japonské šachy (shogi) jsou hodně rozšířené a známé hlavně v domácím Japonsku. Hra ale není tak rozšířena ve světě i přes to, že její tradice a historie je pestrá. Do našich končin se masově nikdy nedostala, protože se neuchytila hlavně kvůli složitosti japonských znaků popisující jednotlivé figurky. Tuto hru tedy spíše hrají jen nadšenci pro tento typ šachů.

Existuje sice i mezinárodní přepis značek, ale ten se špatně shání. Dostupné jsou v drtivé většině šachy pouze s Japonskými znaky a to ještě jen přes e-shopy z různých zemí, převážně z Japonska. Aby se hra rozšířila i u nás, zkombinoval jsem Japonské znaky s mezinároními a to tak, že si i naprostý laik může zahrát japonské šachy shogi proti rodilému Japonci.

Tento typ figurek se nikde nedá sehnat. Je to individuální práce a myšlenka spojit dva typy značek v jeden, aby byl pochopitelný jak pro začátečníky tak i pro profesionály, kteří hrají shogi pouze v Japonských znacích.

Hra je podobná klasické hře šachy. Má pár zajímavých změn oproti klasickým šachům. Jedna z hlavních je zajímání figurek, tím pádem na hracím poli neubývají figurky jako v klasických šachách a zvrat ve hře může nastat v podstatě kdykoliv. Nikdy není nic ztraceno. Hráč, který žádné šachy nikdy předtím nehrál, se kvůli speciálnímu značení dostane během dvou - tří her do obrazu. Hráč, který má zkušenosti s klasickými šachy ještě o něco dříve. Proto je hra velice dobrá jak pro velmi dobré šachisty co hledají výzvu, tak i pro naprosté začátečníky.

Trocha historie o hře Shogi

Původ šógi není znám přesně, ale říká se, že čínské šachy (nebo jejich japonská verze) se dostaly do Japonska společně s císařským vyslancem na sklonku období Hara (710-794). Šógi získaly na popularitě mezi dvorskou šlechtou v následujícím období Heian (794-1185), kdy bylo hlavní město přesunuto z Nary do Kjóta.

Slovo šógi znamená "hra generálů" a je odvozeno od slova šógun, což znamená "nejvyšší vojenský velitel". Navíc tři druhy kamenů mají šo (generál) ve svém názvu: ošo (císař), kinšo (zlatý generál) a ginšo(stříbrný generál).

Císař formálně jmenoval (spíše potvrdil) šóguna, který ovládal mocné a často odbojné samuraje z jednotlivých oblastí. Skutečná moc v celé říši tedy spočívala v rukou šógunátu (doslovně zastřešující vláda). Přerušení císařského období Muromachi (1333-1568) rodinou dědičných šógunů Ashikaga v hlavním městě Kjótu bylo dalším důležitým bodem dějin šógi. Zdá se, že v této době byly nejpopulárnější daišógi (velké šógi; 13×13, později 15×15), neboť dvorní záznamy, na rozdíl od chušógi (střední šógi) a šošógi (malé šógi), hovoří o této verzi jako o šógi. Vrcholu obliby dosáhly na konci tohoto období, kdy se malé šógi začaly hrát na desce 9×9, neboť přejaly z oblíbenější verze středních šógi (hrály se na desce 12×12 s 92 kameny) tři hlavní kameny. Byly to: střelec, věž a opilý slon (sui-zo). Opilý slon byl z malých šógi odstraněn.

Přesný původ "vkládání" (nasazení zajatých kamenů zpět do hry za opačnou stranu) v malých šógách není přesně znám, ale pravděpodobně byl do hry zaveden v 16. století. V té době mohli vojáci zajatí ve válce vstoupit do služeb nepřátelské armády.

Šógi, tak jak je známe dnes, se vyvinuly z šošógi (malých šógi). Byly oficiálně ustanoveny a přesně formulovány na počátku období Edo (1600-1868; Edo je starý název Tokia) v průběhu 17. století.